Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Řekl bych, že hudba PROTOMARTYR je zhudebněním dnešní upadající tváře Detroitu, odkud toto post-punkové kvarteto pochází. Chlupaté basové linky, drásavé kytary a ledabylý projev Joe Casey tvoří dekadentní tryznu, která má nejtemnější atmosféru ze všech desek, co se letos v této subžánrové kategorii vylíhly. „Under Color Of Official Right“ pro mě představuje odvrácenou tvář všech klonů JOY DIVISION a vlastně i mnohabarevnost jejich odkazu. Tam, kde například MOTORAMA působí příjemně melancholicky, přichází PROTOMARTYR s dusnou depresí, která je infekční.
Z mého pohledu je nová deska PROTOMARTYR představitelem té špinavější a zlejší tváře post-punku. Dusná, tíživá nálada, zakletá do přímočaře jedoucí kytarovky, která se záměrně vyhýbá útokům na první signální, ale dokáže odměnit ty posluchače, kteří vytrvají.
Ultimate Success Today (2020) Relatives in Descent (2017) The Agent Intellect (2015) Under Color Of Official Right (2014) No Passion All Technique (2012)
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Desítka v rychlém kvapíku pádících válů nenechává nikoho na pochybách o čem že to tady bude. Španěle svůj tradiční hejvík hrají natolik tradičním způsobem, že tradičněji už to nejde. Skladby šlapou, refrény trefují cíl, jen do těch legín už se nenacpu.
Death metal, který by se formálně mohl zdát až příliš tradiční, aby se hodnotil nějakými superlativy, přesto se partě z Rochesteru daří v mantinelech klasických stylových klišé budovat skladby, které neuvěřitelně šlapou, mají drive a jakousi "duši".
Poměrně rozporuplná nahrávka. Na jednu stranu slyším spoustu zajímavých technicko-disonantních motivů ve stylu GORGUTS, na stranu druhou mi chybí větší tlak a mnohem hrubější pokožka. Přiznám se, že rovněž nemám kdovíjakou radost ze slabšího vokálu.